BLÍZKÝ BŮH - čtení na dvě stránky
Už jste jistě jistě slyšeli, nebo se sami modlili: „Bože, buď prosím se mnou. Neopouštěj mě.“
Taková modlitba může být vyslovena z důvodu vyjádření chtění být s Bohem, ale může být vyslovena i z důvodu osamocenosti, z důvodu pocitu, že Bůh je někde moc daleko, vzdálen od našich myšlenek, činů a pocitů.
V takovém případě je dobré si přečíst –
Izajáš 40,27 - Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: "Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo"?
28 Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený…
29 On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.
Možná se Vám tato pasáž zdá příliš neosobní. V životě člověka jsou totiž chvíle, kdy potřebuje více ujištění, více jistoty Boží přítomnosti, více lásky.
Obyčejně nám stačí, když se vídáme se svými blízkými, že se pozdravíme, prohodíme pár slov, ale najednou, možná ani nevíme proč, přijde chvíle, kdy potřebujeme něco víc. Víc vlídných pohledů, víc komunikace, víc pohlazení, takové to objetí, že by z Vás duši vymáčkl.
A to se může stát i v duchovním životě. Na osobní objetí Ježíšem si budeme muset ještě nějaký čas počkat, já se na to moc těším, ale zatím nám musí stačit dopis od Něho. Pokud byste se podívali na první stránku mé Bible, tak byste tam našli nápis: „BIBLE. PÍSMO SVATÉ STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA OD BOHA PRO KARLA FALTU.“ Každý z Vás si tam můžete také vepsat své jméno.
Žel, že ve chvílích absence cítění Boží přítomnosti, když se nám zdá, že je Bůh někde moc daleko, se nám ta Bible těžko otvírá, anebo zrovna nenacházíme to, co bychom potřebovali slyšet. Nechce se nám poslouchat zkušenost někoho jiného,jeho svědectví. Toužíme slyšet přímou řeč Boží k nám osobně.
A takové texty jsem vybral.
Cítíš se sám (sama) –
Neboj se. Vždyť Já jsem s Tebou. Nerozhlížej se úzkostlivě. Já jsem Tvůj Bůh. Dodám Ti odvahu, pomocí Ti budu.
Cítíš se nepochopen(a), neuznán(a) –
Vím o Tvých skutcích o Tvém úsilí, vím, že nemůžeš snést Ty, co jsou zlí. Máš vytrvalost a trpěl(a) jsi pro mé jméno. Vím o Tvém soužení, o Tvé chudobě, ale jsi bohat(á). Vím, jak tě urážejí. Neboj se toho, co máš vytrpět. Jsem s Tebou. Vím, kde bydlíš. Vím o Tvé lásce, víře a službě.
Chtěl(a) bys mít Boha doma, u sebe –
Budu bydlet uprostřed Tebe. Plesej a raduj se. Zamiloval jsem si Tě, praví Hospodin. Budu Ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na Tvém hrdle.
Potřebuješ potěšit –
Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý. Já Hospodin jsem se nezměnil. Nedělej si tedy starost.
Máš pocit, že Ti Bůh nemůže odpustit –
Neboj se. Já jsem Tě vykoupil. Povolal jsem Tě Tvým jménem. Jsi můj (moje). Zaženu Tvou nevěru, jak mračno, jako oblak, Tvé hříchy. I kdyby Tvoje hříchy byly, jako šarlat, zbělají, jako sníh. Buď dobré mysli. Odpouštějí se Ti hříchy. Pokoj Vám.
Cítíš se zapomenut(a) a nemilován(a)-
Miloval jsem Tě odvěkou láskou, proto jsem Ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Miláčkové moji. Zamiloval jsem si Vás.
Tak jsem si říkal: „Škoda, že není někde v Bibli, na jednom místě, takovýto koncentrát Božího ujištění, kam by sáhnul, když mu je nejhůř.“
:-)
Ale možná tak přemýšlím proto, že si v Bibli nezaškrtávám. Vy, co to děláte, máte tou svou modrou, zelenou, nebo jinou barvou označena všechna ta slova Božího pohlazení.
A tak si to lehce najdete, když se například potřebujete ujistit o Boží ochraně –
Hle, já jsem s Tebou. Budu tě střežit. Všude, kam půjdeš, spočine na Tobě mé oko. Ochráním Tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví. Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh. Držím Tě za pravici. Pomocí Ti budu. Pravím Ti, neboj se, Já jsem Tvá pomoc. Jsem s Tebou po všechny dny, až do skonání věků. Neboj se.
Vnímáme tuto přímou řeč Boží, jako řeč k nám osobně? Nebo je to jen text staré knihy? S někým už to nehne, protože tyto texty slyšel už mnohokrát a automaticky je zasune do šuplíku: „To jsou ty hlášky, co se čtou při příležitostech křtů, svateb, pohřbů. To jsou ty texty, které čte farář a strejčkové a tetičky nemocným lidem, to není pro mě.“
To by byla ale velká škoda a degradace pronesených slov, snižování hloubky a upřímnosti řečených slov Boha k nám, k Tobě.
Když teď otevřu Bibli a přečtu Iz 54,10 – „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ – Můžeme si být 100% jisti, že to právě teď řekl Bůh každému z nás bez rozdílu. Bůh je totiž živý a nemění se.
Ano, jsou v Bibli texty, které platí jen někdy. Třeba ono známé: „Co chceš činit, učiň hned.“ Ale jsou tam i texty, které platí vždycky a pro každého.
Nikdy Tě neopustím, ale učiním, co jsem slíbil. Já sám půjdu s Vámi, dám Vám odpočinutí.
Na začátku úvahy jsem zmínil modlitbu: „„Bože, buď prosím se mnou. Neopouštěj mě.“ Doufám, že by se nikdo z nás po přečtení textu: „Nikdy tě neopustím…“, nemodlil: „Neopouštěj mě.“, ale modlil by se: „Děkuji Bože, že mě neopouštíš.“
A tak to berme vážně, když jsme v úzkých, otevřeme Bibli a tam čteme, že nám Bůh říká –
Proč nyní tolik hořekuješ? Neboj se. Což nemáš u sebe Krále? Budeš vyvýšen(a) nad své protivníky. Kdo se Tě dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.
Tento poslední výrok, toto Boží vyznání, vcítění se, ocení obzvláště ten, komu už do oka něco spadlo. Nejčastěji nám něco spadne do bělma. Já, jako autoklempíř, jsem měl už mnohokrát něco vraženého do rohovky. Ale v tom biblickém textu se píše o zřítelnici, což je panenka (to je děti to černé uprostřed :-)
Panenka je nejcitlivější místo na lidském těle. Bůh tím chce říci, že pokud je nám ubližováno, tak je to pro Něho velice citlivá záležitost a že pokud máme nějaké trápení, že ho to trápí také, cítí s námi, je empatický.
Náš nebeský Otec nás dobře zná. Ví, že prožíváme různé strachy, třeba ze smrti, proto nám nechal zaznamenat svá slova, slova stále aktuální.
Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu? Tvoje srdce, ať se nechvěje úzkostí. Pokoj Vám zanechávám, svůj pokoj Vám dávám. Dám Ti věnec života. Neboj se těch, co zabíjejí tělo, víc už udělat nemohou. Druhá smrt Ti neublíží.
Můžu si já, i Ty vztáhnout všechna ta Boží slova, která jsem v úvaze napsal, na sebe? Můžeme si je přivlastnit? Můžeme mít jistotu Boží přízně a stálé Jeho blízkosti? Nechme si opět odpovědět samotným Bohem –
Obraťte se ke mně, je výrok Hospodina zástupů, a já se obrátím k Vám. Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.
Volejme: „Přijď, pane Ježíši.“
On nám odpoví: „Amen, přijdu brzo.“